Vítejte u Příběhů pleti (Skin Stories). V tomto seriálu se budeme věnovat reálným ženám se skutečnou a jedinečnou pletí.
Mnoho z nás má pochybnosti o své pleti, protože nesplňuje nereálné cíle kosmetického průmyslu (šok!). Není na čase začít mluvit o tom, jak vypadá skutečná pleť? Dnes si povídáme s autorkou, fotografkou, tvůrkyní obsahu a zastánkyní pozitivního vnímání věku Denise Boomkensovou. Zde je její příběh o pleti.
Co pro vás znamená krása?
Krása je velmi rozmanitá. Myslím, že je nudné mít jen jeden druh dokonalosti a bezchybné krásy. Je hezké, když se někomu ve tváři zračí jeho osobitost. Když se někdo cítí sebevědomě a spokojeně a má ze sebe dobrý pocit, je to vidět. A to je podle mě krása.
Jaký je váš postoj ke stárnutí?
Věci se mění, ale nemění se k lepšímu ani k horšímu. Je to jen změna. Myslím, že když člověk přijme fakt, že stárne a že z jedné etapy života přechází do další, myslím, že je pak všechno snazší, příjemnější a inspirativnější. Neexistuje žádná hranice toho, co můžete dělat. Vždycky můžete změnit práci, vzdělání, školu, manžela – můžete dělat, cokoli chcete.
Od té doby, co jsem zahájila svůj projekt Stárnutí bez příkras (Ageing Unapologetically), se můj pohled na stárnutí změnil z noci na den. Za tu dobu jsem nafotila a vyzpovídala asi 150 žen a každá z nich mě inspirovala. Bylo to úžasné.
Jak mateřství ovlivnilo váš pohled na stárnutí?
Měla jsem skvělou kariéru fotografky, cestovala jsem po světě a pak mi najednou bylo 38 a ještě jsem chtěla mít dítě. Během té doby jsem navštívila několik nemocnic, mluvila s několika různými lékaři a tolikrát jsem slyšela, že na dítě je pozdě. Moje vajíčka byla stará, já byla stará, moje tělo bylo staré. Samozřejmě, když se podíváte na plodnost ženy, pak je to správné. Ale já jsem si opravdu připadala, jako bych dostala razítko na čelo: Jsem stará. Pak jsem otěhotněla ve 39 letech, ve 40 letech se mi narodil syn a vůbec jsem se necítila jako stará ani jako starší máma. Cítila jsem se nestárnoucí. Prožívala jsem nejlepší období svého života. Cítila jsem se krásná. Ve 48 letech se stále cítím mladá.
Jaké poselství o stárnutí chcete předat svému synovi?
Mému synovi je teď osm let a občas mi říká: „Mami, ty máš vrásky.“ Vždycky mu odpovídám, že je to proto, že se hodně směju: „Kvůli tobě se tolik směju, že mám vrásky.“ Jsem šťastná, že jsem prožila skvělý život a že jsem si nasbírala vrásky – jsem na ně pyšná. Chci, aby věděl, že je to zcela normální proces, že je normální stárnout a že na tom, že se vaše tělo mění, není nic špatného.
Co vás inspirovalo k projektu Stárnutí bez příkras?
Poté, co se mi narodil syn, jsem se rozhodla vrátit do společnosti a najít v ní své nové místo a své nové já. Byla tu velká mezera, neexistovaly žádné časopisy, které by představovaly ženy mého věku nebo starší. Neexistovaly ani žádné instagramové účty s cool nebo inspirativními ženami mého věku. Tak jsem se rozhodla, že si je prostě vytvořím sama. Rozjela jsem tento projekt, který zobrazuje ženy po čtyřicítce, ale i po padesátce, šedesátce, sedmdesátce, (dokonce jsem měla jednu paní, které bylo 102 let), abych světu ukázala, jak je stárnutí krásné. Jak nestárnoucí je krása. Chtěla jsem založit nový typ komunity se všemi těmito ženami a také pomoci mladším generacím žen stárnout sebevědomě a bez obav.
Jak se díváte na současné zastoupení žen v médiích?
Když se člověk nevidí v médiích, v časopisech nebo na Instagramu, je opravdu těžké najít si svou cestu. Ženy jsou často velmi skromné a říkají si: „Dobře, měla bych ubrat, protože jsem teď trochu starší.“ A já chci světu ukázat, že se nemusíte omezovat. Můžete být samy sebou. Doufám a tajně věřím, že se to u žen pomalu mění, a to mě velmi těší. Ještě tam nejsme, ale blížíme se cíli.
Jaký jste měla v dětství názor na stárnutí?
Když jsem byla malá, byly v mém životě dvě velmi důležité ženy. Jednou z nich byla moje maminka a druhou babička. A obě měly na stárnutí velmi odlišný pohled. Moje máma se k tomu stavěla velmi uvolněně. Procházela životem a přijímala všechno, co jí přinesl. A stále přináší. Je hezké vidět ženu, která si věří a je spokojená sama se sebou. Naproti tomu babička se toho bála. Bylo smutné vidět ji, jak se stále drží mládí a snaží se vypadat mladší. Jako velmi mladá žena jsem si tedy vyslechla oba příběhy a rozhodla jsem se pro maminčinu verzi. Člověk nemůže zůstat mladý navždy.